Reklama
 
Blog | Zdeněk Straka

Tonzilitida povídka

Probudil jsem se s pořádnou kocovinou. V hlavě mně bušili bubeníci z celého světa a začali se přidávat i všichni amatéři, včetně těch, kteří o tom, že budou jednou hrát na perkuse, teprve snili. Otevřel jsem pomalu oči, oteklé krátkým a neklidným spánkem. Na hrudi jsem cítil nebývalé teplo. Když jsem svůj pohled zaměřil tím směrem, uviděl jsem JÍ. Objímala mě. 

Ležela na mě nahá a ruce i nohy měla zaklesnuté do mých. Byl jsem v rozpacích. Čas od času si domů přivedu nějakou známost z baru. Bývá to rychlé a nikdy tu návštěva nezůstává do rána. Dnes tomu bylo jinak. Vůbec jsem si nebyl schopen vybavit, jak jsem k ní přišel. Byl jsem včera na večírku. Kolega slavil padesátku. Bylo to famózní. Začalo to celkem poklidně, ale po vystoupení striptérky, kterou jsme mu my z kanceláře zaplatili, přestala platit veškerá společenská pravidla a konvence. Muži i ženy odhazovali své svršky a za chvíli tady ležely na hromadě obleky, šaty, spodní prádlo a ponožky. Všichni v rouše Adamově a Evině se tu vzájemně pářili, jedno kdo s kým. Vnímal jsem jenom změti těl v tom světově nejznámějším rytmu. Domem byla cítit marihuana a na stole, stolcích a komodách začal kdosi mistrně vytvářet lajny koksu. Nejsem žádná fetka, a to ani příležitostná, takže jsem nemohl být pod vlivem drogy. Je fakt, že na mě působí už jen ta vůně, to zvláštní aróma, které se line ze zapálených jointů.

 Cateringová společnost chtěla asi ušetřit a tak na stole nebyly žádné obložené talíře, řízky, nebo chlebíčky. Jenom terrina s omáčkou a masovými kuličkami. Zato alkoholu bylo dostatek. Všude se povalovaly lahve těch nejroztodivnějších značek. Nejsem ani žádný alkoholik, ale při návštěvě takovýchto večírků se nijak neomezuji a piji o sto šest. A tady je asi ten problém. Vůně marihuany, tvrdý alkohol a horko, které bylo všudypřítomné, způsobily mou ztrátu paměti. Proto tady leží to cosi, které ani neznám jménem, které mě teď už vůbec nevzrušuje a před kterou jsem tady svlečený a byl-li mezi námi sex, o čemž nepochybuji, byl stoprocentně nechráněný. Doufám, že z toho nebudou pro mě za devět měsíců plynout nějaké finanční újmy.

Čas, který jsem s ní strávil, byl neuvěřitelný. Střídaly se u mě stavy úzkosti s euforií, horečka se zimnicí. Chvíli jsem se dávil a chvíli zvracel. Celou dobu co u mě byla, jsem si netroufl zeptat se jí na jméno. Bylo mi to trapné. A tak jsem jí oslovoval Kůzle moje. Vůbec jí to nevadilo. Při řeči se mnou mluvila velmi potichu a já se většinou ptal, co říká, ať mi to zopakuje. Při napínání uší mnou vždy znovu a znovu lomcovala nesnesitelná bolest hlavy. Hned první den, po tom, co mi řekla, že se zdrží aspoň čtrnáct dnů, jsem zavolal šéfovi, že marodím. Byl naštvaný a řekl mi, ať nepočítám s tím, že mi to marodění zaplatí. Když jsem s ním mluvil, připadala mi opět krásná. Kůže jako mlžný opar, celá bílá, téměř průsvitná a neuvěřitelně půvabná. V ten moment mi bylo všechno jedno. Nezaplať, nevadí, mumlal jsem si pro sebe. Vnímám, že toužím být jen s ní. Užít si to. Viděl jsem, když jsem telefonoval, jak pookřála. Bylo vidět, že mě chce a že jí to se mnou v posteli moc baví. Pořád se mě držela jako klíště. Milovali jsme se několikrát za den. Vlastně jsem nikdy v životě nedosáhl tak často orgasmu. Jednou při našem milování vešla, spíš se vřítila do ložnice moje maminka. Navzájem jsme na sebe vykulili oči.

Reklama

,,Co tu děláš, mami? Ona je moje kůzle“ zakoktal jsem rozpačitě a ukázal na dívku.

,,Říkej mu, jak chceš, to je Tvoje věc. Aspoň se přikrej, když tady přede mnou děláš ty věci. Ráno jsi mi volal. Vzlykal jsi, sténal a mluvil z cesty. Vůbec jsem Ti nerozuměla, tak jsem radši přišla. Měla jsem o tebe totiž strach.“

 Vzal jsem do ruky mobil a našel si poslední hovory. Máma, délka hovoru 29 minut. Co je to za blbost? S mamčou si po telefonu nepovídáme nikdy déle jak pět minut.

,,Mami, promiň. Asi jsem nemocný?“

 ,,Ptáš se mě, nebo mi odpovídáš? Jseš jako puberťák.“ Sáhla mi na čelo.

,,Máš asi horečku. Dojdu Ti uvařit čaj. Jedl jsi něco?“ zeptala se maminka.

 ,,Ani já a ani ona nic nejedla.“

 ,,Nezačínej s tím zase“, řekla a rychle opustila pokoj.

Když odešla, oblékl jsem si pyžamo a tvářil se hodně churavě. Věděl jsem, že během pár minut vrazí znovu do dveří se stejnou vehemencí jako před tím a bude mě léčit. Sice nevím z čeho, ale moje maminka je už prostě taková. Bude uzdravovat zdravého a sama, plná různých bolestí a neduhů se bude tvářit, že je tady jenom pro mě. Vrtalo mi hlavou, proč se nezmínila o kůzleti, proč jí nevyhodila. Její starost patřila jenom mně. Než se maminka vrátila, přesvědčovala mě moje nová láska, jak je nesmyslné cpát do sebe chemii. Tvrdila, že jsem zamilovaný a proto hořím, že je šťastná za stav, který prožíváme. Že je sama na vrcholu blaha. Hltal jsem každé její slovo a celý rozrušený, nebo spíš znovu vzrušený, jsem si začal pyžamo zase svlékat. S vystrčeným zadkem proti dveřím, mě překvapila maminka.

,,Nesu Ti čaj. Proboha! Schovej se! Kdo se má na ty Tvoje kejty dívat?“

„Mami, máš zaklepat. Lezeš sem jako do hospody. Já už nic nepotřebuju, nech mě být!“

„Promiň.“ Řekla pateticky a bouchla dveřmi.

Pak už jsem ji dva týdny neviděl. Zato moje kůzle mi bylo pořád nablízku. Asi nechodila do práce a já se potil při představě, že to je nějaká lehká holka a že jí budu muset zacálovat těch čtrnáct dní, co tady se mnou bude. Vlastně ani nevím, kolik se takovým holkám za den platí. Tři, nebo čtyři tisíce? Nebo deset? Úplně mě to zruinuje. Zkusím jí vyhodit.

„Půjdu k doktorovi. Necítím se úplně ok,“ řekl jsem.

„S ním, nebo bez něj? Obojí trvá stejně dlouho.“ Byla její odpověď.

„Nikam Tě nepustím!“ Byla hysterická, když to vypouštěla z úst.

Jsem introvert a neumím se příliš bránit. Nejraději vůbec nekomunikuji a nemám rád žádné problémy. Kývl jsem, že tedy zůstanu doma. Znovu se stala vášnivou, energickou a zároveň vnímavou milenkou. Strávili jsme spolu spoustu dní.  Když už jsem měl pocit, že je jí všude moc, začala uvadat, blednout, až jsem jí viděl jenom jako páru.

Zazvonil telefon. Zvedl jsem ho. Ozval se šéf.

„Tak jak jsi na tom? Už můžeš do práce?“

„Jo,“ řekl jsem. Ta angína právě odešla.