A Franta – A já to věděl. A Gorbačov nechtěl! Vydali nás. Mně se smáli, že jestli necvičím na Spartakiádu…
Řikám – Žádná Spartakiáda, mluvím o Spartaku Oktávii; to bylo ještě auto, ne jak Stodvacítka pak…´
Tam sme měli pokračovat; nomen omen, Spartak; povstat, stáhnout se do Karpat, bojovat.
Vladimír se usmál – hochu, Frantíku, byls ty vůbec na vojně?

Franta: Pak nám nadiktovali první jídelní lístek McDonadlu. Povinně. Dělaly se zkoušky.
Ale ja ne, já sem to vodmít.
Nojo, my víme… tys čekal na Kentaky Frájčikn; my víme chlapče… volali chlapi.
Tak to bylo.

A proto se dodnes vlastně pořád neví, kdo nám průmysl a zemědělství tehdy rozkradl.
A to jsme vynalezli kostku cukru!!
To jen ještě k těm cukrovarům.

Kde je Franta? – volá Ladislav.
Na záchodě, volali jsme.

Kluci, znáte Fantu?, do toho Maruška – Takovou žluto-
Maři, mlč prosimťa!

A pak to začalo, od Chebu, a přes Ruzyň – chlapi ve fialových sáčkách, květovaný kravaty, černý masky přes ksicht.
Lid volal: Pomóc, pomóc, kde je policijé? Ajajaj, jémine…
Nic.

My jsme říkali lidem – Nerozumíte jim, nic jim nedávejte. Počkejte na tlumočníky.
Lidi čekali na tlumočníky.
Tlumočníci přijeli.
Měli zvonečky.
Těma cinkali – až lidem uši zaléhali.
Pamatujete, chlapi – Mařenko, ještě jedno a rundu rumu pro všechny – pamatujete, jak měl Havel krátký kalhoty, na to Te Deum?

Franta pak dycky v hospodě říkal, že on jen mával.
Ptal jsem se ho kam, kerým směrem.
On prý mával už od samého počátku Gorbačova, že vlastně signalizoval hrozbu.

Chlapi bouchali pěstí do stolu, chlámali se; prej – Franto, že tys nakonec mával až do Číny?
Pak se strašně začali hádat; Jarek jako, že to je moc daleko, ať neklká.

Francek ukazoval jak mával.
Chlapi řvali – Ale dyť to vypadá jako symbilocký, to tvý mávání.

Pak se to zklidnilo; s Mařenkou kelnerkou jsme se bavili o tom, kolik má za den na tuzéru.
Někdo zařval – Bacha, jde Láďa.
Vladimír byl za minulého režimu policajt.
Přišel, a chlapi hned na něj – Láďo, pocem, řekni Frantovi, že mával zbytečně!

My si po cinkání klíči nechali rozkrást průmysl a zemědělství, sami už nic nevyrábíme. Číst lidí pracuje jako námezdní v zahraničních montovnách za nízké mzdy, přemnožili se úřady, podivní pracovníci jako politologové, sociologové, „humanisti“ v neziskovkách, a různí žvanilové, také hodně těch co jsou na sociálních dávkách, kteří vlastně parazitují.

Tam kde mají zemědělství a průmysl, který vyrobí vše potřebné, jsou bohatí. Tam kde většina žvaní, křičí o svá lidská práva, a natahují ruce aby stát dal, je žebrota a NENÍ CO DÁVAT. Jen kecy

Je to pro vás tak moc nepochopitelné?

Kdyby stát dal peníze každému kdo prohlásí, že nemá a nutně potřebuje, druhý den by tam bylo ve frontě 10 milionů žadatelů,

Říkáte že je to jen půjčka a že by to vrátili?? Naivo ještě větší. Zeptejte se kteréhokoliv exekutora. Už roky máme cca milion exekucí ročně, většina nevymahatelných- firmy už neexistují nebo to byly sro se zbytkovým majetkem 3 vypsané propisovačky. Osoby jednotlivci- dlužníci bez adresy nenbo na MÚ, na sociálních dávkách a životním minimu které jim nikdo nemůže vzít.
Docela by mne zajímalo KOLIK MILIONŮ TAKOVÝCH DLUŽNÍKŮ kumulativně máme.
Vězení pro dlužníky?? Že vy koukáte na historické filmy. Dnes má kriminálník lidská práva, pozor na to. A i kdyby existovaly, pracovat se tam nemusí, takže dlužník by posiloval, meditoval, studoval, ale nevypadla by ani koruna.

Zeptejte se měst kolik dlužníků mají na nájemném, za popelnice, a vše možné. Nevymahatelné i jasné dluhy, natož nějaké půjčky.

Najděte si slušnou zemi. JINOU