Reklama
 
Blog | Zdeněk Straka

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci

Čerpání finančních prostředků ze státní pokladny má velké množství nedostatků. Tím nejmarkantnějším, kromě její výše, je délka, kterou mají úředníci na její zpracování a vyplacení.

V našich zeměpisných šířkách se stalo tradicí hledat za vším lumpárnu a podvod. Na rozdíl od závažných trestných činů, kde platí presumpce neviny, je žadatel o dávky v hmotné nouzi okamžitě úředníky podezříván z jejího zneužití. Má v této nedůvěře vůči klientům podporu nadřízených orgánů, včetně Ministerstva práce a sociálních věcí.

            Sám jsem se dostal do situace, kdy jsem, živ na ulici, potřeboval pomoc od státu.  Sehnal jsem si totiž práci na plný pracovní úvazek, bohužel s první výplatou padesát dní od nastoupení. Práce byla turnusová a já neměl možnost každý den využívat služeb střediska Naděje, kde jsem se mohl najíst a dobít tak energii, která by mi umožnila zodpovědně plnit  mé pracovní povinnosti. Nezbylo mi nic jiného, než navštívit úřad a požádat o pomoc, abych do výplaty vydržel. Úřednice byly sice milé a sympatické, na druhou stranu nekompromisní. ,,Na výplatu dávky máme třicet dní, takže až by vám došla, zbývá do výplaty jenom dvacet. To snad nějak vydržíte.“ S otevřenou pusou jsem vystřelil z kanceláře a jenom díky peněžité pomoci od manažera v mé nové práci jsem do výplaty opravdu vydržel. ,,Zažil jsem časy, kdy jsem jedl suché rohlíky,“ řekl mi.

            Takové zkušenosti by měl zažít každý úředník, který o výplatě jakýchkoli dávek rozhoduje. Nabyté zkušenosti by mu jistě pomohly v rozhodování, jak rychle a komu pomoc poskytnout. Podle mého názoru by dávky měly být vypláceny okamžitě v pokladně úřadu, nejpozději následující den tamtéž. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Tato skutečnost je v případě lidí v nouzi více než pravdivá. V naší republice žije v současné době na milion lidí v chudobě, nebo na její hranici. A to včetně dětí. A možná, že se budete divit, ale jsou mezi nimi i ti, kteří se do svízelné životní situace nedostali vlastní vinou.

Reklama

            Kontrolovat zneužití vyplacených dávek se dá přece později. A ten, kdo jich zneužívá, ať také nese následky. Ať již jejich odebráním na jeden rok, nebo snížením budoucího (bude-li nějaký) důchodu o 10%, propadnutím majetku, nebo třeba vězením. Stát by nemusel kontrolovat, od kdy jsou dávky vypláceny neoprávněně. Prostě by každý odběratel musel zaplatit všechny, které odebral. Jako hrozící trest mi to připadá vcelku dostačující.

            Pozdě vyplacené dávky mohou vést k zoufalým činům. Sebevraždám, hromadným sebevraždám, trestným činům a zničení spousty životů, s kterými jsou zoufalí lidé propojeni. Stát vyplácí dotace firmám, které zaměstnají invalidy a absolventy vysokých škol. Mohl by také poskytovat dotace při zaměstnávání lidí hlášených na úřadu práce a dalším tisícům nezaměstnaných, kteří si stejně jako já pro žádné peníze na úřad nepřijdou. Raději budou ,,rýt držkou v zemi.“