Já: Ahoj Z. Jsem rád, že jsi dodržel slovo a přišel jsi si se mnou popovídat.
Z.: Hm. (dvě minuty je ticho)
Já: Víš co je to dialog?
Z.: Hm. (tři minuty ticha; rozhodl jsem se, že hovor znovu nezačnu; to si raději najdu k rozhovoru nějaké upovídané V.I.P.)
Dialog je rozhovor mezi dvěma a více osobami.
Já: Prosím?
Z.: Ptal ses mě, co je to dialog!
Já: Ano. Skoro jsem zapomněl. Takže děkuji Ti za první úspěšně zodpovězenou otázku.
Z.: Nevěděl jsem, že je to kvíz. To bych se na to dnešní rande vykašlal.
Já: Počkej, to není kvíz. Jsem rád, že jsi se rozpovídal a že jsi nebyl vulgární. Teď zapnu diktafon a ten každé sprosté slovo vypípne. Má to v programu. Takže, jak jsi empatický k lidem žijícím na ulici?
Z.: TY Víš O Lidských Empatiích?
Já: Ptám se já Tebe. Tak mě nezpovídej.
Z.: Nezpovídám. Chtěl jsem Ti jen ukázat, že ten Tvůj PÍP píp diktafon neumí odhalit všechno. Přečti si znova mojí otázku. Napovím Ti, Ty hlupáčku. První písmena.
Já: Tak tohle by odhalil asi jenom Rubik.
Z.: A ještě by při tom skládal svoji kostku. Tak ten svůj přístroj vypni a můžeme si povídat.
Já: To ale nebudu schopný napsat vše tak, jak jsi to řekl. Neschválíš mi autorizaci.
Z.: Na tu Ti kašlu. Prostě schvaluju, abys to napsal, jak budeš chtít. A už se mě, zatraceně na něco zeptej. Za deset minut musím běžet.
Já: Za deset minut? Proč jsi mi to neřekl dřív? A kam to vlastně jdeme?
Z.: Takovejch otázek. Prostě jsem něco špatnýho sněd a dýl jak deset minut to v sobě neudržím.
Já: My půjdeme na WC?
Z.: Ty si běž třeba na WC. Já půjdu na hajzl.
Já: Vezmu to tryskem. Jak jsi empatický k lidem žijícím na ulici?
Z.: Hloupá otázka. Byl jsem na ní taky. Moje empatie mají. I když s vyjímkama.
Já: Ty výjimky mě zajímají.
Z.: Víš co, nech to na příště. Ne, že bych Ti nechtěl odpovědět, ale těch deset minut, i když vlastně ještě ne, právě uběhlo! (vrátil se bledý a zpocený).
Já: Pro dnešek toho necháme. Vidím, že Ti je opravdu blbě. Na příště se připrav na téma : Jak se můžu stát bezdomovcem!
(Křičím, protože už vidím jenom jeho záda. Znovu běží na WC. Vím, že bez něj neodejdu. Ani nemohu.)
Z.: Tak už mi snad bude dobře. Nechápu, jak se můžeš v tom horku cpát tejden starým rybím salátem. Co jsi to za mnou křičel?
Já: To teď není důležité. Co jsi byl pryč, zastavil se tady můj vysoký šéf a chtěl, abych se Tě zeptal, jaký je Tvůj názor na potraviny s předponou BIO?
Z.: Tak to ses zeptal toho pravýho. Víš přece, že prodávám Nový Prostor na trzích na náměstí Jiřího z Poděbrad. A taky víš, jak z toho bolej nohy. Takže poslouchej, můj milej. BIO potraviny, kromě toho, že nejsou chemicky ošetřený, jsou na chuť výborný. Třeba obsah masa v klobásách je 89%, ve špekáčkách 84%, v párkách 83% v salámech 88% a šunkovým salámu dokonce 92%. Tady dokážu zdlábnout tlačenku bez cibule, octa a co víc, i bez chleba. Jedl jsem tu chleba s vlašskýma ořechama. To není chleba, ale dortík. A vydrží Ti celej tejden a pořád je dobrej. O dortíkách, co tu maj, ani nemluvím. Porce makovýho štrúdlu má v sobě tolik máku, že ve školní jídelně by tím množstvím posypali deset porcí škubánek. Pivo Ti vydrží i na sluníčku studený a trvá mu sakra dlouho, než zvětrá. A ty křížaly! Stojím vedle jejich stánku a tak znám jejich ,,básničku“: Ty švestky jsou, milostivá, peckovány strojově, takže tam může zůstat štěpek, tak pozor na zoubky. Ty bílé tečky nejsou plíseň, nebojte se. Chcete zabalit každou zvlášť, nebo Vám je můžu dát dohromady?
Zelenina, různé šťávy, marmelády, ryby, cider, sýry, jogurty a mlíko, to všechno je prostě nesrovnatelný s tím, co můžeš koupit v hypermarketu. Je jasný, že tomu odpovídá i cena, která je bohužel pro spoustu lidí nedostupná. Kdybych na to měl, nebudu kupovat jinde. Doporučuju všem, aby si aspoň jednou, dvakrát za měsíc udělali radost a koupili si na farmářských trzích zaručeně kvalitní a zaručeně dobrý papání. Uvidíte, že nebudete litovat.
Já: Teda, už ani nevím, kdy jsi naposledy mluvil tak souvisle. Já mám teď doma z trhu boloňskou omáčku. Promiň, ale musím náš hovor ukončit. Jdu si koupit špagety a vařit. Tak brzy ahoj. U večeře probereme další možné téma.
Z.: Nazdar. Já du koupit sejra na strouhání.
Rád bych s panem Z. jednou měsíčně probral nějaké téma týkající se lidí na dně, lidí žijících ze dne na den, na ulici. Dluhy, exekuce, ztrátu rodiny a přátel. A také třeba lásku nemoci a smrt. Prostě život, který se nás bezprostředně dotýká.
Potěší mě, budete-li se k jeho názorům vyjadřovat, sami vymýšlet témata, která vás zajímají, pokládat dotazy na které vám pan Z. odpoví. Může se stát, že někteří z vás tu poznají nové přátele. Je možné, že někomu otevřeme oči, někomu pomůžeme a někoho třeba jenom pobavíme. Je možné, že mnohé zklameme. Přesto se těším na vaše reakce.
Váš v PP Partners začínající praktikant