Myslel jsem si, že hovory s panem Z. měly svou premiéru a zároveň derniéru. Ohlasy veskrze žádné a vůbec už se nezmiňuji o námětech, které jsem očekával ze strany čtenářů. Nedostavily se. Dostavil se však ke mně, na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde prodávám časopis Nový Prostor, páreček dvou bytostí, kteří u mě pravidelně nakupují. Dívka a chlapec, nebo snad žena a muž. Nevím. Jsou krásní nejen fyzicky, ale i duševně. Vyzařuje z nich dobrota, láska, zkrátka vše pozitivní, co si může člověk jen představit. Mimochodem, moc vám přeji, abyste vedle sebe zestárli. To jemu se líbily Hovory s panem Z. A jestli pro nikoho jiného, tak pro vás dva je určena tato diskuze.
Já: Nazdar Z. Tak Tě tady zase po čase vítám. Jak se Ti vede?
Z.: Docela to de. V červnu jsem byl v práci 370 hodin, v červenci už jenom 340 a tenhle měsíc se fakt budu flákat. Vychází mi to na pouhých 260 hodin. Vůbec nevím, co jsem šéfovi udělal, že mi píše tak málo služeb. Ale nevadí. Zase začneme zkoušet v Arše a snad bude v září obnovený představení Čtvrtý svět. A taky jsem se rozhodl, že si udělám dvoudenní výlet do Jindřichova Hradce.
Já: Jé, to se těším. Na tetu Vlastu a strejdu Karla. Neviděl jsem je asi čtyři roky. Promiň mi tu euforii. Víš, proč jsme dneska tady?
Z.: No jasně. Pozval jsi mě přece na voběd.
Já: Správně. A také jsem s Tebou chtěl probrat slibované téma z minula.
Z.: Tak jestli dovolíš, já bych si nejdřív vybral ňáký papání a kecat můžeme potom. Jak tak čtu v tý nabídce, tak bych si docela rád zchroupnul slepici na paprice s knedlošema. Co dáš ty?
Já: Už pár dní mám chuť na míchaná vajíčka. Jenom tak, nic vydatného.
Z.: Děláš, jako kdyby vajíčka nebyly vydatný. Viděl jsi film Frajer Luke? Tam se jima cpal Paul Newman. Panděro měl potom jak ženská před slehnutím. Hlavně to už vobjednej. Jsem zvědavej, co bude dřív hotový.
Já: Myslíš, jestli vejce, nebo slepice?
Z.: No jasně! To je přesně ta správná votázka na dnešní poledne. Tak co bylo dřív?
Já: Mě se na to neptej. Ptám se já Tebe.
Z.: To je přece jednoduchý. Obojí bylo dřív. A teď se v tom usmaž. Jako ty vejce!
Já: To přece není regulérní odpověď. Něco muselo vzniknout dříve.
Z.: Můj milej, já nejsem odborník. Jenom mi je jasný, že obě verze jsou pravdivý. Záleží totiž na tom, čemu člověk věří. Jestli ve Velký třesk, dobu ledovou a evoluci, která trvala miliardy let, nebo jestli věří v Boha.
Já: Nerozumím. Jak to spolu souvisí?
Z.: Takže ateista věří tomu, že přirozeným vývojem organizmů začal na Zemi vznikat nějakej novej druh. Nejdřív se ty prvoci, nebo láčkovci, nebo hadi, nebo co to vlastně bylo, rozmnožovali dělením, potom kladli vajíčka a nakonec některý, včetně lidí, nosí potomky v sobě. Nejdřív ten organizmus žil ve vodě, potom i na souši a nakonec se mu vyvinula křídla. Začaly vznikat různý druhy a poddruhy a tak to šlo až do doby, kdy nějakej pták vyseděl vejce a vyklubala se z něj slepice. Takže v tomhle případě bylo dřív vejce!
Já: A ta druhá varianta? Myslím, že už Ti rozumím, ale přesto jí můžeš vysvětlit.
Z.: Tak to je jednoduchý. Je to opak toho druhýho. Věřící jsou přesvědčený, že veškerej živočišnej druh je výtvorem toho nahoře. Takže on vymyslel slepici a voplodněnou jí položil na zem, aby kladla vajíčka a množila se. A tady to vyhrává slepice! Jé, vrchní už nese dlabanec! A vidíš, oběma najednou!
Přišel vrchní a položil na stůl dvě porce krupicové kaše. Omlouval se, že pomocníkovi vyklouzlo poslední plato vajec na zem. Všechna se rozbila a při jejich úklidu zapomněl míchat slepicí na paprice a ta se připálila. Jenom doufám, že za to nemůže náš hovor. Protože co bylo dřív, zůstane stále a jenom v naší hlavě.