A tak naše dnešní rozprava nezačíná právě nejlépe. Přesto, že držíme v ruce kelímek se svařákem, který jsem pochopitelně koupil já, stojíme každý z jedné strany lavičky.
Já: Jsi pořád naštvaný, Z.?
Z. se kouká se do země a točí špičkou boty, jako by chtěl v asfaltu udělat důlek na kuličky.
Z.: Hm… Ještě trošku.
Já: Tak už nebuď. Omlouvám se, že jsem se Tě dotkl. Už nikdy nebudu mluvit o fotbale. Netušil jsem, že jsi takový zarytý fanoušek.
Z.: Hm… Už nejsem. Tak jo, pamatuješ se, jakou jsem Ti dal posledně otázku?
Já: Samozřejmě. Ptal jsi se, komu fandím ve fotbale.
Z.: Zase začínáš? O čutačce jsme se bavili mimo záznam. Ptal jsem se Tě, proč chtějí všichni finančníci půjčovat peníze a ani jim tak moc nezáleží na tom, jestli je dlužník bude splácet. Přemejšlel jsi o tom?
Já: Ano, ale nepřišel jsem na nic kloudného. Napadlo mě, že jsou prostě rádi, když můžou někomu pomoct, někomu udělat radost. Taky mě napadlo, že mají veliké zisky a tak si vytvářejí ze svých klientů akcionáře, aby si taky oni udloubli kousek z toho koláčku.
Z.: Ty se mi asi jenom zdáš. Jedna nejmenovaná banka měla loni zisk patnáct miliard. Chudáci. Prej na tom byli o pět procent hůř než předloni. Podle Tebe bysme snad měli udělat veřejnou sbírku a tu ztrátu jim dorovnat.
Já: Tak tohle jsem na mysli neměl. Jaký je tedy Tvůj názor?
Z.: Všechno je to prostý okrádání státu. Na úkor lidí, který se dostali do průšvihu. Oni si třeba desetinásobně, někdy ještě víc, navýší dluh a ten si pak po několika letech odečtou z rezervního fondu jako nedobytnou pohledávku. Kdo jim dluží, je vlastně nezajímá. Hlavně, že si snížej daňovej základ. A z lidí pak vlastně dělaj celoživotní dlužníky. A stát platí dál. Dávky v hmotný nouzi, příspěvek na bydlení a další a další platby. Bez výhledu na konec.
Já: Myslíš si, že může existovat nějaká cesta jak z toho marasmu ven?
Z.: No samozřejmě. Ať i bankéři nesou svoje rizika stejně, jako všichni ostatní podnikatelé a investoři. Proč mají bejt chráněný zrovna voni? Je to zvýhodňování určitý podnikatelský skupiny. Normální by taky bylo zakázat nevyžádaný maily s reklamou. Zakázal bych vůbec reklamu na půjčky. Ve všech médiích ať tištěných nebo rozhlasových. Když už někdo peníze potřebuje, ať si banky oběhne. To je to, co z finančního sektoru dělá úžasnej byznys s chudobou. Čím pochybnější klient, tím lepší. Tím větší zisky. Ten, kdo splácí včas a poctivě jim vydělá zatraceně málo peněz. Zavři tu pusu. Už začínaj lítat mouchy, tak ať Ti tam nějaká nevletí.
Já: Tak na tohle si dáme ještě jeden svařák. A končím dnes s povídáním. Teď už budu i já, známý slušňák, mluvit jenom vulgárně.